V době, kdy tohle píšu, jsou našemu synovi necelé dva roky a já ho stále kojím. A jsem vděčná za to, že můžu. Díky kojení mu mohu předávat to nejlepší, co mu mé tělo dokáže nabídnout. Pomáhám mu budovat si silnou buněčnou imunitu, snadněji se nám večer uspává a také si tím spolu budujeme vztah, pomáhám mu regulovat emoce, vyvíjet mozek aj. Chtěla jsem vám ale napsat, že takhle idylické začátky mého kojení rozhodně nebyly.

Začátek proběhl relativně klasicky. Jako prvorodička jsem na oddělení šestinedělí dostala do uzlíčku na cestu nějaké ty základní poškozující rady, jak mám při kojení postupovat. Znáte to: „Kojte pravidelně každé tři hodiny, dítě na kojení vzbuďte, nakojte vždy jen z jednoho prsa, maximálně 10 minut, s takovýma bradavkama kojit možná ani nebudete, tady máte kloboučky“… Tak jo, jdeme na to.

Problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Za pár dní jsem doma už nevěděla, co si počít bolestí. Od kojení jsem měla zranění na obou bradavkách a střídavě si na ně lepila hydrogelové náplasti – zatraceně drahé – aby se mi to za těch pár hodin aspoň nezhoršovalo. Moje prsa vypadala jako dvě beranidla, která mi někdo přidělal na hrudník ve snaze vyrazit – asi – dveře toho šestinedělí a dát jim tam všem pár pohlavků. Byla tvrdá, strašně nalitá přemírou mléka a bylo to všechno, jenom ne příjemné. Několikrát denně jsem mléko odstříkávala. Řešila počínající zánět a ploché bradavky…

Nakonec jsem si našla a pozvala domů laktační poradkyni, protože už jsme si s tím nevěděli rady. Byla jsem opravdu zoufalá – tak moc jsem chtěla kojit, bylo to pro mě extrémně důležité a zároveň to tak moc bolelo…

V těchto případech považuji za důležité mít podporující okolí. Já ho naštěstí měla a jen díky manželovi jsem nakonec ten telefon opravdu zvedla a všechno dotáhla do zdárného konce 🖤

Konzultace jsem měla nakonec dvě. A to bohatě stačilo. Rychle mě naučila pár základních dovedností – opravila přisátí, poradila lepší kojící polohy a polohovací pomůcky a taky vysvětlila, že je lepší využít při jednom kojení prsa obě…

A bylo to. Vypadá to jednoduchý jako facka, když to takhle napíšete, ale v tu chvíli jsem se tak rozhodně necítila. Vlastně jsem za tehdejší pomoc tak vděčná, že jsem si později laktační kurz udělala sama a rozhodla se své zkušenosti předávat dál.

A nejen ty spojené s laktací…

Tohle byl tak nějak asi další díl do skládačky, aby má péče byla komplexní.